Školní

V lavici sedím,
ani se nehnu.
Do blba hledím
asi tady zdechnu.

Normální lidi,
ty tu postrádám,
za to o ty blby
pořád zakopávám.

Tabule popsaná,
nerozumím ničemu,
už jsem zase nasraná,
stejně je to k ničemu.

Ty dvě mají zase záchvat smíchu,
který mě tak neskutečně sere,
co všechno bych dala za tu chvilku,
kdy mi ticho nikdo nesebere.

Nervózně čekám,
kdy zvonek zazvoní.
Pouští nás dřív, smekám.
Tahle škola mi nevoní.

Jediné na co se těším,
je tvůj úsměv sladký,
to už pak nic neřeším,
Ach, miluju pátky!