Neodpouštím

Zase tu jsem sama.

Sedím na římse a čekám na zázrak,
který nepřichází.
Kdyby aspoň malý náznak toho,
že se vše v dobré obrátí.

Mám ráda ticho a klid,
ale dnes tu nechci sama sedět.
Tvé ruce v mých dlaních mít
a navzájem do očí si hledět.

Vidět tam tu jiskru,
stejně jako kdysi v parku.
Když jsme se poprvé viděli
a taky se poprvé objali.

Jenže to bych tě asi zabila
zřejmě bych tě z římsy shodila.
A víš proč?
Já ti totiž nikdy NEODPUSTILA.