Mám v hlavě tolik myšlenek, že už nedokážu vnímat realitu. Pomalu se ztrácím, pomalu upadám....do hlubin své mysli.

úterý 9. prosince 2014

Ona

V trávě ležíš,
pomalu se stmívá,
do nebes hledíš,
i on se dívá.

Slzy stékají ti po tváři,
jako kuličky hrachu.
Když hvězdy na nebi zazáří,
sotva lapáš po dechu.

Ty vzhlížíš nahoru,
on zase dolů shlíží.
Ty klečíš u hrobu,
tvůj konec se blíží.

Stmívá se, stmívá,
oči se zavřely.
Už to tak bývá,
všichni blízcí zemřeli.

Klečíš tu už sama.
Má to ještě cenu?
Byla jsi skvělá.
Nikdy nezapomenu.

Žádné komentáře:

Okomentovat